V září jsme vyrazili (zase) do Tallinnu. Chtěla jsem vidět výstavu, která se věnovala Estonsku za doby socialismu. Výstavu jsem chtěla spojit s návštěvou botanické zahrady. Skleník byl bohužel zavřený, ale zahrada je úžasná a na jaře či v létě, kdy všehno kvete musí být nádherná.
Výstava byla malá, ale přišla mi jako návrat do dětství.
Skleník a celý areál botaniké zahrady je podle mne to nejlepší co Tartu nabízí.
Botanická zahrada byla založena v roce 1803 to pod dohledem významných bitanistů jako například profesora Ledebour či profesora Bunge. V zahradě je na 6500 druhů rostlin a to řadí zahradu mezi jedny z nejbohatších v Baltském regionu.
Výlet do Tartu byl spontanní nápad. Chtěla jsem konečně poznat více Finsko, ale díky zrušené rezervaci ubytování a dalších peripetií M. navrhnul jet do Estonska, do Tartu.
Tartu je druhé největší město Estonska a největší studentské město. Očekávala jsem takové estonské Brno. A nakonec se mi nejvíce líbila botanická zahrada se skvělým skleníkem.
Spali jsem v Design hotelu a ten můžu jen doporučit, protože hostel stojí blízko centra a hlavně pokoj a koupelna byli čisté.
Hned vedle hostelu byla stará továrna přeměněná na designové obchůdky, kavárny nebo restuarce.
Vydali jsem se taky na procházku okolo hostelu a hned jsem měla pocit, jako bych se ocitla na vesnici. Potřebovali jsme něco koupit a v místním obchodě jsem si připadala jsem jako bych se ocitla o 30 let zpátky v čase.
A nakonec jídlo. Po delším hledání jsem našli veganskou a bezlepkovou restauraci. Velice populární je v Tartu řízek a maso obecně. V jedné restauraci měli během oběda na výběr řízek nebo polívku s masem.
Druhý a poslední den jsem vyrazili na snídani, která sice byla bezlepková, ale když mi přinesli talíř, zjistila jsem, že omeleta byla se sýrem a slaninou. Tedy ne přímo endodieta, ale co se dá dělat. Poučení pro mě je jasné, více googlit před odjezdem na výlet.
V Tallinnu jsem byla několikrát a většinou jsem se pohybovala ve starém městě. Abych byla upřímná, vlastně mi to nijak nevadilo. Ve starém městě mám pár oblíbených míst a těch pár hodin vždy rychle uteklo.
Tentokrát jsem si řekli, že bychom mohli vidět taky něco nového. Volba padla na čtvrť Kalamaja. Kalamaja mne zaujala, protože slibovala dřevěné domečky, hipsterské kavárny (díky své dietě vím, že hipsterské kavárny mají matcha a alternativu k mléku) a bohémskou atmosféru.
Když jsem vystoupili z trajektu vydali jsme se k pláži (tedy co by asi mělo být pláží) a došli jsme až k přístavu, kde jsme si mohli prohlídnout lodě.
Od přístavu jsme zamířili do parku, který jak jsem se později dozvěděla, býval kdysi hřbitov. A pak jsme se konečně jsem uviděli první dřevěné domečky. Upřímně jsem nečekala, že jich bude tolik. V neděli byly ulice téměř prázdné, ale i tak jsme našli otevřenou kavárničku, kde jsem si mohla dát matcha latte.
Poté jsme zamířili na obhlídku místního trhu a do Telliskivi Creative Center. Bývalé depo a továrny se pomalu mění na restaurace, bary, galerie a mnoho dalšího. Oběd jsme si dali v restauraci F-Hoone a můžu jen doporučit. Po obědě jsem navštíli několik obchůdků s designem.
Kalamaja byla pro mne velkým překvapením a v Telliskivi je ještě hodně co objevovat.
Jednou večer v Lisabonu jsem projížděla instagram a náhodou jsem narazila na fotky restaurace s chobotnicí na stropě. Obrázek mne zaujal na první pohled a rozhodla jsem se místo najít. Shodou okolností jsem restauraci míjela den předem, aniž bych o tom věděla.
V restauraci jsem si objednala ceviche s chobotnicí a rybou. Při čekání jsem si našla na google co to vlastně ceviche je. Cevihe je pokrm ze syrových ryb pocházející z Jižní Ameriky. Jelikož mám ráda sushi, tak jsem si říkala, že to nebudu mít problém to sníst. Gastronomický zážitek to zcela určitě byl a návštěvu doporučuji.
Lisabon byl na mém wish listu už dlouho. Na konci léta, když jsem nemohla najít byt jsem se rozhodla, že nebudu čekat a na svoje narozeniny si nadělím výlet za sluncem.
Vyrazit na konci října byl výborný nápad. V Helsinkách pršelo snad 14 dní v kuse, teplota klesala až jsem nadobro vytáhnout zimní kabát.
Dovolená mimo hlavní sezónu byl výborný nápad a v Lisabonu bylo po celou dobu příjemně přes dvacet stupnů, což je v podstatě finské léto jako vyšité.
I na konci října bylo město plné turistů, ale docela mne překvapilo, že kolikrát jsem byla jen jednu nebo dvě ulice od té hlavní a byla jsem sama a mohla si užívat atmosféru bez houfu dalších lidí kolem mne.
Lisabon was on my wish list for very long time and this autumn I finally decided to don’t wait and just go. Weather was really nice and warm compare to Finland where first snow came.
Finsko není právě zemí, kde by se člověk vydal na road trip za památkami. V blízkosti Helsinek se ovšem nachází jedno malebné historické městečko, které stojí za návštěvu. Porvoo (švédsky Borgå) leží jen 50 km od hlavního města a je to druhé nejstarší město ve Finsku. Počátky města se datují do 13. století, ovšem do dnešní doby se dochovali budovy vesměs ze století 19.
Porvoo láká návštěvníky svým starým centrem a pak dřevěnými domečky na řece. Za návštěvu stojí určitě taky katedrála, ačkoli podle českých měřítek se jedná spíše o větší kostel.
V Porvoo jsem byla několikrát a abych byla upřímná není to výlet na celý den, pár hodin postačí.
Červené domečky jsou poznávacím znamením Porvoo. Načerveno je obyvatelé nabarvili v 18. století na počest návštěvy švédského krále .
Dvě poslední fotky jsou z ostrova Sikosaari (Prasečí ostrov). Ostrov je vzdálený zhruba 20 minut od města a dle mých zkusšeností je to příjemná procházka za finskou přírodou.
Poprvé jsem se vydala do Tallinnu v zimě. Město pokryl sníh, někde ještě zůstala vánoční výzdoba.
Světlo bylo neuvěřitelné a nedalo se zachytit.
Přelom roku ve slovinském Mariboru
